T34
T34
Když
jsme Vás teď s frankem malinko poučili o pěchotních zbraních
vyskytujících se CoD:UO, napadlo mě započít seriál z trochu jiného
soudku, a to je obrňená, a vůbec veškerá technika hry CoD:UO. Jako
první mě nemohlo napadnout nic jiného než nejrevolučnější tank lidské
historie, Tank s velkým T, T34.
T34/76
Počátky
vývoje tanku T-34 spadají do roku 1937, kdy CHTZ (Charkovskij tankovyj
zavod) obdržel zakázku na tank, který by měl nahradit tanky řady BT
(tank). Šéfkonstruktér Michail Koškin byl svými nadřízenými podrobně
instruován, že se hledá nový koloový tank, nicméně vědom si
konstrukčních omezení tohoto typu vypracoval kromě něj (A-20) i
variantu s čistě pásovým podvozkem, kterou nazval A-32. V roce 1938
demonstroval obě kontrukce před výborem Rady obrany SSSR, přičemž
varianta A-32 byla okamžitě odsouzena nekompetentními architekty Rudé
armády, maršály, Vorošilovem a Kulikem. Zejména Kulik prý běsnil, že si
konstruktér vůbec dovolil nějakou nekolopásovou variantu nabídnout a
doprovodil svůj příkrý odsudek koncepce pásového tanku „odbornými
dobrozdáními a doktrínami“, které by skuteční odborníci na tankovou
techniku odmítli. Stalin však k obecnému překvapení rozhodl, že
postaveny a připuštěny ke zkouškám budou oba prototypy. Tank A-32,
přejmenovaný na T-32 tedy mohl pokračovat. Čekala ho krušná cesta,
protože předsedou komise pro posouzení způsobilosti obou typů byl
později jmenován právě Kulik.
T34/85
V
roce 1939 bylo provedeno vyhodnocení obou strojů. Kulik udělal všechno
možné, aby nafoukl závady u prototypu T-32 a zároveň banalizoval
podobné závady u stroje A-20. Pod jeho tlakem se komise klonila k
odmítnutí stroje, nakonec však pod dojmem postřelovacích zkoušek, z
nichž T-32 vyšel lépe. Postavit se proti maršálovi se však neodvážila a
rozhodnutí, který typ dostane přednost, odložila. Vrchní velení nějakou
dobu váhalo, nakonec však při zvážení mnohem většího potenciálu dalšího
vývoje u typu T-32 se rozhodlo doporučit jej do sériové výroby v
poněkud upravené variantě, která byla posléze pojmenována T-34. První
verze tanku byly vyzbrojeny kanóny ráže 76 mm, označují se tedy jako
T-34/76. Nutno říci, že jde o poněkud různorodou skupinu s mnoha
rozličnými úpravami a odlišnostmi pokud šlo o výrobní technologii. V
roce 1943 byla zahájena produkce tanků vyzbrojených 85 mm kanónem,
které měly představovat reakci na nové německé tanky typů Tiger a
Panther, které starý T-34/76 vysoce překonávaly. T-34/85 představoval
adekvátní reakci, byť otázka poměru sil mezi ním a jeho výše zmíněnými
protivníky je dodnes zdrojem vášnivých polemik odborníků i obdivovatelů
obou typů.
První dva tanky typu T-34/76 byly vyrobeny v lednu roku 1940. Jejich první zkoušky byly velice úspěšné, nicméně postupem času se začaly projevovat určité nedostatky v nadprůměrně rychlém opotřebování některých dílů, což vedlo k dalšímu zastavení produkce v březnu 1940, kdy Kulik nařídil zrušení výroby a vyvinutí jiného, nového tanku. Jeho rozhodnutí bylo nakonec zvráceno, nicměné i tak došlo k další ztrátě času. Navzdory tomu obdržela Rudá armáda do zahájení operace Barbarossa asi 1225 tanků T-34, což byla impozantní síla. Drtivá většina z nich byla přednostně přidělena západním okruhům, kde posléze čelily vpádu Osy. Nečinily tak příliš úspěšně, nutno však podotknout, že to nebylo zrovna jejich vinou. Faktem je, že během prvních 2-3 týdnů operace Barbarossa byly ruské tankové formace ze západních okruhů prakticky zcela vyhlazeny. Totéž potkalo i moderní stroje typu KV a T-34, navzdory jejich obrovské technické převaze nad stroji nepřítele.
Zároveň však nabíhala výroba v továrnách a země přecházela na totální válečné hospodaření. Výsledkem byla ohromující produkce mimo jiné i tankové techniky: do konce roku 1941 bylo vyrobeno přes 1500 tanků T-34 a produkce stále stoupala navzdory územním a hospodářským ztrátám. Částečně to bylo i tím, že se velení Rudé armády rozhodlo pro unifikaci výzbroje. V roce 1942 bylo vyrobeno asi 12520 strojů, v roce 1943 asi 15700 T-34/76 a téměř 300 strojů typu T-34/85, v roce 1944 asi 3000 T-34/76 a 11 800 strojů T-34/85 a v roce 1945 12 500 strojů T-34/85 (z toho asi 7330 do konce války). Celkem SSSR vyrobil v letech 1940-1945 přes 50000 těchto tanků, celková produkce všech typů T-34 včetně poválečné činí přes 60000 kusů. Výroba byla zastavena v roce 1946, v 50. letech však byly ještě nějaké stroje vyrobeny ve zbrojovkách sovětských satelitů, konkrétně Polska a Československa. Jednalo se asi o 4500 strojů.
Jak již bylo řečeno, v době svého prvního nasazení představovaly tanky T-34 zcela novou kvalitativní třídu v rámci tankových konstrukcí. Německé tanky typů Pz-I, Pz-II, Pz-35(t), Pz-38(t) a Pz-III s 37mm kanónem jej vůbec nemohly ohrozit, neboť nedokázaly prostřelit jeho pancíř ani z těsné blízkosti. Poněkud lépe si vedly nové tanky typu Pz-III s 50mm kanónem a stíhač tanků Panzerjäger I, které mohly prostřelit některé slabší části zadního pancíře. Nejlépe na tom byly tanky typu Pz-IV, vyzbrojené krátkým 75mm kanónem a útočná děla Stug-IIIa-d, které dokázaly nablízko prostřelit zadní i boční pancíř a při velkém štěstí údajně i čelní. Bohudík se nejdříve musely tak blízko dostat, což nebylo zas až tak jednoduché, protože 76mm kanón T-34 bez problémů probíjel čelní pancíř všech těchto strojů i na velkou vzdálenost. Německé tanky vedly ve vedlejších parametrech, technice a její kvalitě (všechny měly vysílačky, jejich vnitřní bojový prostor nebyl tak stísněný, měly kvalitnější zaměřovací techniku a lépe řešený výhled ven. Také byly poněkud spolehlivější). Na druhé straně, zpočátku tyto diference v sekundárním vybavení nehrály v případě střetnutí zas až tak velkou roli. V roce 1941 T-34 prostě neměl soupeře.
Situace se začala měnit v roce 1942, kdy se na frontě začaly objevovat improvizované stíhače tanků typu Marder (kuna) a první tanky typu Pz-IV s dlouhým 75mm kanónem, čímž získal T-34 soupeře, se kterým už musel počítat, byť je stále překonával, alespoň v některých typech boje. Dalším nebezpečným soupeřem se stala útočná děla Stug III, která od série F obdržela dlouhý 75 milimetrový kanón. Tanky Pz-III dostaly dlouhý 50mm kanón, takže získaly alespoň nějakou, byť nepříliš velkou šanci. Tanky T-34 stále představovaly určitou vyšší kvalitu, zejména protože se postupně dařilo zvyšovat počet těch s vysílačkou a vylepšovat jejich sekundární struktury, ale některé německé stroje se dostávaly nebezpečně blízko.
V roce 1943 se na frontě objevila již celá řada strojů s nimiž se T-34/76 mohl měřit jen stěží. V prvé řadě šlo o těžký tank Tiger (který byl ovšem trochu jiná třída) a střední tank Panther, který T-34 výrazně překonával zejména v přesnosti a účinnosti děla. Také se objevila již celá řada německých stíhačů tanků druhé generace, které již byly s to snést přímý střet s tanky T-34. Odpovědí sovětské válečné výroby byl tank T-34/85, který představoval odpovídající reakci. Vášnivý spor o to, který tank byl lepší, zda Panther nebo T-34/85, je dlouholetou zábavou obdivovatelů tankové techniky a rozhodnout jej víceméně nelze, neboť oba tanky byly určeny k trochu jiným úkolům a vzhledem k tomu se také profilovaly jako lepší či horší v různých parametrech.
Pro zajímavost dodávám, že dnešní moderní tanky, od M1A2 Abrams, přes něměckého leoparda, po ruské T90, či jiné moderní tanky, se vyrábí podle základu tanku T34. Jak jsem psal na začátku, ztoho důvodu jde o nejrevolučnější tank v historii lidstva.