Jdi na obsah Jdi na menu
Reklama
Založte webové stránky zdarma - eStránky.cz
 


Ferdinand

22. 3. 2007
Ferdinant/Elephant

Ferdinand Postrah všech hráčů, oblíbený, silný, neporazitelný. Těžký stíhač tanků, těžký ve všech ohledech. Neuvěřitelně pancéřovaný - Sd.Kfz. 184 - Ferdinant/Elephant

 

 

 

 

 Pod jménem Ferdinand, respektive SdKfz 184, se skrývá asi nejznámější těžký stíhač tanků vyvinutý a sériově vyráběný Německem ve druhé světové válce. Ačkoliv rozhodně nešlo o ideální stroj, byl natolik unikátní a impozantní, že se jeho jméno stalo v očích vojáků Rudé armády synonymem pro označení jakéhokoliv stíhače tanků. Poprvé byl nasazen v roce 1943 na východní frontě, a protože se u něj projevily určité nedostatky, byly přeživší stroje po bitvě u Kurska staženy z fronty a podrobeny přestavbě. Vylepšená varianta stroje pak dostala nové jméno: Elephant.

 Ferdinand vznikl díky kombinaci nezdravého sebevědomí a šetrnosti. Když německý zbrojní úřad vypsal soutěž na nový typ těžkého tanku (projekt Tiger), vstoupily do soutěže o tuto zakázku dva konkurenční návrhy: Porsche a Henschel. Profesor Ferdinand Porsche si byl natolik jist svým vítězstvím, že neváhal dokonce zahájit sériovou výrobu ještě před tím, než bylo vydáno rozhodnutí o vítězi. Vyhrál ale tým Henschela a Porschemu tak zbylo 95 podvozků a trupů k tanku, který nikdo nechtěl. Po dlouhé diskusi, co s nimi, bylo nakonec rozhodnuto, že sešrotovat je by byla škoda a že budou využity na něco jiného. Pět trupů bylo přestavěno na těžký vyprošťovací stroj (tzv. Bergetiger). Zbylých 90 bylo přestavěno na unikátní konstrukci těžkého stíhače tanků. Požadovaná extrémní pancéřová ochrana (200 mm silný čelní pancíř nástavby, 100mm čelní pancíř trupu, 80mm zadní část nástavby) vedla nakonec k podstatně těžšímu stroji, než měl být původní tank (naložený municí a palivem vážil asi 69 tun). Tank řídila 6ti členná posádka.  To vedlo k podstatnému omezení rychlosti a vysoké spotřebě paliva.

 V době jeho prvního nasazení neexistoval stroj, který by ho zepředu dokázal vážněji ohrozit na libovolnou vzdálenost, a ještě na konci války představoval při čelním souboji extrémně tvrdý oříšek i pro ty nejnebezpečnější nepřátele. Výkonné a přesné dělo mu v kombinaci se silným pancířem zpravidla poskytovalo výhodu většího účinného dostřelu oproti protivníkovi. Veškerá převaha se ovšem měnila v nevýhodu, pokud se dostal do příliš těsné blízkosti většího množství obrněné techniky protivníka. Vymanévrovat neohrabaného elefanta a zboku či zezadu jej rozstřílet na šrot pak bylo až příliš jednoduché.

 Zatímco u posádek nepřátelských tanků a samohybných děl si Ferdinand získal obrovský respekt, horší to bylo s nepřátelskou pěchotou. Strašlivou nevýhodu představovala zejména absence organické kulometné výzbroje. Ferdinand potřeboval nutně silný doprovod pěchoty či lehkých tanků pro ochranu před pěchotou, problematickým se jevil i malý rozhled posádky, která musela až příliš často otevírat poklopy a vystrkovat ven hlavy. A pak tu byla ovšem poslední nevýhoda vlastní všem stíhačům tanků - absence otočné věže, která činila stroj prakticky bezmocným při jakékoliv vážnější poruše pásu nebo hnacích kol. Velikou nevýhodu představovala také jeho velká hmotnost, která často stěžovala či přímo znemožňovala odtažení poškozených strojů z bojiště.

 Jak již bylo řečeno, na rudoarmějce učinil Ferdinand takový dojem, že se jeho jméno stalo synonymem pro všechny stíhače tanků Německa. To je také důvodem, proč se v ruské literatuře setkáváme s tisíci a tisíci zničenými Ferdinandy, ačkoliv jich bylo ve skutečnosti vyrobeno jen 90 kusů, z nichž jen část byla zničena či vyřazena na východní frontě. Pokud se k takovéto literatuře dostanete, představte si pod tímto jménem cokoliv od stroje Marder I po Jagdtigera. Spíše to ovšem bude ten Marder a to je přece jen něco „trochu“ jiného.