Jdi na obsah Jdi na menu
Reklama
Založte webové stránky zdarma - eStránky.cz
 


Messerchmitt Me 163 Komet

22. 3. 2007

Messerschmitt Me 163 Komet

Myšlenka přepadového stíhacího letounu s krátkým doletem, určeného k lokální protivzdušné obraně, poháněného raketovým motorem, měla jistě své opodstatnění a Spojencům mohla uškodit mnohem více než tomu nakonec bylo. Ani dramaticky nekonvenční tvary Me 163 bez výškového kormidla a s abnormálně krátkým trupem nezpůsobily nějaké zvláštní problémy; ve skutečnosti byla výroba jednoduchá a stroj pro ni měl lepší parametry než leckteré konvenčnější letouny Luftwaffe. Obtíže pramenily z příliš rychlého postupu směrem k dosud neprobádáným technologiím.

Osobou, která stála za celým projektem, byl dr. Alex Lippisch, nadšený propagátor koncepce letounů bez vodorovných ocasních ploch. Použití dvou raketových pohonných látek, které po smíšení ve spalovací komoře bouřlivě zareagovaly, vyřešilo problémy s pohonem, soušasně ale značně rozšířilo spektrum rizik, s nimiž byl provoz letounu spojen. Me 163 navíc neměl klasický podvozek; startoval z odhazovacího vozíku a přistával na odpružené lyži. Při nárazu při přistání často docházelo ke smíšení zbytku pohonných látek což zapřičinilo výbuch. Takto byla ztracena celá řada letounů a původní zalétavací pilot, šampion v bezmotorovém létaní Heini Dittmar, utrpěl při jednom přístání těžké zranění. Od roku 1944 se nicméně hejna těchto netopýry připomínající letounů vrhala se zničujícím účinkem na formace amerických bombardérů.

Do konce války v Evropě bylo zalétáno mnoho vylepšených variant, do služby se ale dostalo jen 370 strojů, z nichž mnoho navíc bylo nutno odepsat kvůli nehodám. Kořeny projektu je nutno hledat ve dvacátých letech, kdy se jednak Lippisch zabýval svými výzkumy aerodynamickými, jednak Hellmuth Walter prováděl své pokusy s raketovými pohonnými jednotkami. Motor schopný zastavění do letounu byl připraven roku 1936. Je třeba zdůraznit, že o projekt obdobného letounu se nepokusili ani ve Velké Británii, ale ani v žádné jiné zemi s vyjímkou SSSR. Původní výzkumné práce se soustředily v DFS (Německý úřad pro výzkum bezmotorového létání), kde byl také první bezocasý raketový letoun vyprojektován pod názvem DFS 194.

V březnu 1938 byly již plány hotovy, v lednu 1939 byl celý projekt předán firmě Messerschmitt. Krátce potom vzlétl s raketovým motorem Walter R I-203 pokusný He 176. Výsledky získané z těchto pokusů byly chabé, jakmile byl ale schodný motor zastavěn do DFS 194, dosáhl bezocasý letoun rychlosti 550 km/h a měl fantastickou stoupavost. Koncepce raketového stíhacího letounu byla rychle schválena a na jaře 1941 začaly pokusné lety bezmotorového Me 163V-1. Oproti letadlům s klasickými kormidly se vznášel jako pták (hlavním problémem bylo, že letoun se chtěl vznášet, i když pilot toužil přistát).

V období červenec-zaří 1941 se pouštěl Dittmar již s raketovým motorem do světa stále vyšších rychlostí; na konci všeho byl 2. října 1941 nový světový rychlostní, pečlivě ze země změřený rekord, jehož hodnota se pohybovala okolo 1004 km/h. Letové vlastnosti všech verzí Me 163 byly vždy vynikající, nesčetné problémy vyvolaly a katasrofy zavinily nebezpečné pohonné látky, poruchy hydrauliky, obtížnost přistání, především za větru, ale i vysoké nároky kladené během přistání na pilota. Všechno muselo probíhat naprosto přesně, protože pokud se letoun odchyloval od kursu, točil se nebo šel na přistáni moc rychle, hrozilo, že se převrátí na záda a zbylé palivo exploduje.

Definitivní vývojovou verzí byly Me 163C se zatahovatelným podvozkem, prodlouženým a upraveným trupem, zvýšenou zásobou paliva ve střední části trupu, novým motorem s malou cestovní spalovací komorou, která při přeletech poskytovala tah 300 kg, a Me 263. Na Me 163 Komet vyzbrojeném verzí Schrage Musik, střílející vzhůru, dosáhl Lt. Fritz Kelb sestřelu bombardéru, jediného docíleného s takto upraveným letounem.

Technické údaje:

Výrobce: Messerschmitt AG

Typ: Jednomístný přepadový stíhací letoun

Pohonná jednotka: Jeden raketový kapalinový motor Walter HWK 509A-2 používající jako pohonnou látku peroxid vodíku
(T-stoff) a směs metylalkoholu, hydrátu hydrazinu a vody (C-stoff) o tahu 1700 kg.

Rozměry: Rozpětí - 9,3 m. Délka - 5,69 m. Výška - 2,74 m

Hmotnost: Prázdného letounu - 1905 kg. Vzletová - 4110 kg

Výkony: Maximální rychlost - 960 km/h ve výšce 10 000 m. Počáteční stoupavost - 5000 m/min

Standartní dostup - 16 500 m

Dolet závisel na charakteru letu, byl ale menší než 100 km

Vytrvalost - 2,5 min od chvíle dosažení vrcholu stoupání nebo osm minut celkem

Výzbroj: Dva 30mm kanony MK 108 v kořenech křídla. Každý s 60 náboji

Historie: První let (Me 163V-1) - na jaře 1941 jako kluzák, v srpnu 1941 s motorem; Me 163B - srpen 1943

První operační nasazení (I./JG 400) - květen 1944

Uživatelé: Německo